Krátké zprávy

22.12.2014

Zápis z jednání výboru Endoskopické sekce ČGS ze dne 6.12.2014

Jednání se uskutečnilo v rámci Vzdělávacích a diskuzních dnů v Karlových Varech.

11.5.2014

Zápis z jednání výboru ES ČGS ze dne 25.4.2014

Zápis z jednání výboru Endoskopické sekce ČGS, které se uskutečnilo v Hradci Králové

6.7.2013

Zápis z jednání výboru Endoskopické sekce ČGS 13.6.2013

Zápis z jednání výboru ESČGS, které se uskutečnilo tentokrát v Ostravě.

6.7.2013

XVII. Hradecké gastroenterologické a hepatologické dny - zpráva z akce

Podrobnou zprávu z této tradiční akce s mezinárodní účastí můžete nalézt na webu endoskopické sekce:

27.3.2013

Biopsie klíčovou dírkou

Vincent Zoundjiekpon a kolektiv lékařů z Centra péče o zaživací trakt publikovali na webu ES ČGS názorný návod biopsie u submukózn…

Nacházíte se: Hlavní stránka případ měsíce 2009 Prosinec Retroperitoneální perforace céka u pacienta s ulcerózní pankolitidou

Retroperitoneální perforace céka u pacienta s ulcerózní pankolitidou

1.12.2009, Barbora Kijonková

Uvádíme případ 56-letého pacienta s kortikodependentní ulcerózní pankolitidou diagnostikovanou v dubnu 2009. Začátkem října byl odeslán na naše pracoviště pro několikadenní zhoršení průjmů, subfebrilie a nevýrazné bolesti v oblati pravého mesogastria. Nemocný užíval 40 mg prednisonu a 4 g mesalasinu denně. Břicho bylo palpačně dobře prohmatné, lehce citlivé v pravém mesogastriu, beze známek peritoneálního dráždění nebo poruchy pasáže. Laboratorní vyšetření ukázalo vysoké markery zánětu (WBC 17,7, CRP 135), lehkou normocytární anémii a sideropenii.

Nativní skiagram břicha neprokázal známky toxického megakolon nebo pneumoperitonea, v oblasti cékoascendens ale byl patrný nepravidelně řetízkovitě uspořádaný plyn mimo lumen střeva (obr. 1). Kontrastní CT vyšetření potvrdilo podezření na krytou perforaci v oblasti pravého tračníku (obr. 2). Pacient byl neprodleně indikován k operaci, při které byla vzhledem k nekróze zadní stěny céka s retroperitoneální perforací provedena subtotální proktokolektomie s terminální ileostomií (obr. 3).

Pooperační průběh byl příznivý. 

Myslíme si, že z našeho kasuistického sdělení vyplývá několik praktických závěrů:
 
1)Zhoršení stavu nemocných s idiopatickými střevními záněty nemusí být vždy způsobeno exacerbací vlastního zánětu. Je třeba mít stále na paměti jejich případné komplikace, z nichž většina patří mezi náhlé příhody břišní.
2)Správně provedený a popsaný nativní skiagram břicha je základní pomůckou v diagnostice těchto stavů. Jde při tom o vyšetření rychlé, dostupné, pacienta nezatěžující a levné.
3)Každá střevní perforace nemusí být intraperitoneální. Retroperitoneální nebo kryté perforace nemívají volný vzduch v dutině břišní, nemusí být přítomny známky peritoneálního dráždění a klinický průběh nebývá tak nápadný.
4)Dalším faktorem ovlivňujícím symptomatologii těchto stavů jsou imunosupresiva (v tomto případě kortikoidy), které má alespoň po určitou dobu většina pacientů s idiopatickými střevními záněty. 

spoluautor článku Přemysl Falt